Jak relaxovat v barevné koupelně?

Zvláštní otázka :) Počáteční ukrutné nadšení již naštěstí trochu pominulo, jsme klidnější a myslíme s chladnější hlavou. V tuto chvíli už naštěstí není středobodem vesmíru barva záchodového prkénka ani šíře kuchyňského parapetu, ale blíží se chvíle, kdy už bude nutné přesně vědět, co, odkud a za kolik koupit. Správně, ozývá se byt.

198 dní nás dělí od předání klíčů (snad), ale jelikož již byly dokončeny domy z první etapy a majitelé se nadšeně třesou (kdo by se netřásl) na své ještě teplé klíčky, začne se intenzivněji pracovat na domě „našem“, v etapě druhé.

Tím pádem se začnou rychle řešit rozvody vody a elektřiny, definitivní rozvržení koupelny a kuchyně (o kuchyni zatím psst, o té už se namluvilo dost). Asi jako každá členka ženského pokolení řeším barvu, odstíny, kombinace, detaily a ceny. Není nic divného, že o barevných kombinacích jsem měla jasno ještě předtím, než jsme se vůbec jeli někam podívat.

Toužím po decentním vzhledu a útulnosti zemitých barev, kde může mozek alespoň na tu krátkou chvíli úplně vypnout. Příroda všude kolem, ticho a klid. Kombinace obkladů v barvě slonové kosti, hlíny a kamenů a dřeva. Prostě ráj.

A teď otázka na vás, majitele a uživatele koupelen barevných – dá se i v barevné koupelně relaxovat? Jak se cítíte, zavřete-li se do zářivě oranžové, rudé nebo dokonce modré koupelny? Jde to? Vypnout? Nekoukat po barvách kolem? Nenechat se jimi ovlivňovat? (Neříkat si v červené koupelné „Ježíš, já bych se najedl!“?)

Možná mi na mysl přicházejí blbiny (hrozný blbiny), ale když já prostě děsně ráda poslouchám zkušenosti druhých a jejich postřehy. Poradíte? Budu ráda. :)

 

zdroj obrázku: http://www.magazin-zdravi.cz/img2/10119/bathroom-feng-shui-11.jpg

Read Full Post »

Krátká rekapitulace

Co jsme zatím stihli? Co máme ještě před sebou?

Hledání začalo již někdy v březnu tohoto roku. Původně jsme přemýšleli nad pozemkem a stavbou domu. Jak dny ubíhaly, čím dál tím více jsme se této představě přibližovali. Bylo jasné, že ve velkém městě bydlet nechceme, v našem hledáčku se tedy objevily příměstské lokality a místa v blízkých vesničkách. Čím více jsme pátrali, tím více nám bylo jasné, že dům (zatím) nejspíš nedopadne. Mrzelo mě to, protože představa vlastní zeleniny, čistého vzduchu a hlavně žádných sousedů byla děsně lákavá. Nicméně mi 28. července přišel od přítele do mailu odkaz na nabídku realitní kanceláře. No a 29. července, ve 12:30, jsme se brodili bahnem kolem rozestavěných maličkých bytovek a prohlíželi si podkroví v jedné z nich. V prvních vteřinách bylo jasno – byla to láska na první pohled.

Ten den se rozběhl kolotoč událostí a my kolikrát nestíhali ani pozorovat. Od 29. července máme tedy za sebou:

• prohlídku bytu a jeho rezervaci
• pročtení několika smluv od realitní kanceláře a naše následné rozhodnutí, že s realitkou rozhodně spolupracovat nebudeme a byt koupíme rovnou od společnosti, která za stavbou stojí
• následné pročtení několika smluv od stavební společnosti
• podepsání kupní smlouvy
• několik bezesných nocí
• několik nocí plných snů o špatné realizaci, hnusné dlažbě a chudobě
• zaplacení zálohy a následné vyšťavení bankovního účtu (obou)
• několik nenápadných výprav za tím, jak pánové na stavbě pokročili
• tekoucí nervy při vymýšlení návrhů kuchyně, ložnice a vůbec celého bytu
• pravidelné „výlety“ do OBI, Hornbachu a tomu podobných, abychom zjistili kolik co stojí, jak to vypadá a jaká je nabídka
• výlet do IKEA, vytvoření nákupního seznamu, jehož finální částka není při stavu účtu vůbec povzbudivá
• konečný návrh rozvržení jednotlivých místností, barev v nich

Teď už nás čekají jen ty příjemnější věci jako nákupy, vybavování, domlouvání se se stavbyvedoucím na jednotlivých změnách, stěhování a za velmi dlouhou dobu konečně bydlení.

—

Zbývá nám totiž ‚pouhopouhých‘ 219 dní!

zdroj obrázku: http://3.bp.blogspot.com/_8HExi4iQunI/TPfqOgjXa1I/AAAAAAAAADY/tFdo3GUv28E/s1600/list-post.jpg.jpeg

Read Full Post »

Konečně na vážno

Alespoň z té mé holčičí stránky. Jede se očumovat! Koupelnové studio, kuchyňské studio a ještěurčitěnějakédalší studio! A to „JEN“ díky tomu, že nám stavební firma konečně zaslala přesný projekt. Papír, na který jsem se těšila jak malá. Už jsem jednou zmiňovala, že všechny možné informace kolem hypotéky jdou tak trochu mimo mě. Ne proto, že by mě nezajímaly, to určitě ne, jen jim prostě nerozumím a nechci se trápit (když mám tak skvělého muže, který to zařídí a mě jen úkoluje ve smyslu „co kam mám poslat a s čím kam dojít“). Díky Ti!

U nás doma jsem spíš ten praktik a estét (a ten šikovný :) ). A kuchyň, k té hodlám přirůst. Jen se pořád nemůžu dopátrat konkrétních obrysů. Totiž to, co bych si přála, je v malém bytě nepraktické a tudíž nerealizovatelné. A zas to, co je v 21. století moderní, není zrovna tím, z čeho bych padala na zadek. Je tedy třeba najít nějaký šťastný kompromis, od všeho si vzít trochu a nějak citlivě to uplácat dohromady v jeden útulný, vzdušný a praktický celek.

Závidím rozhodným ženám, které přijdou do obchodu, ukážou na jeden typ, řeknou „tu chci“ a se spokojeným manželem jedou domů. Totiž – neznamená to, že bych nevěděla co chci, naopak. A to je mnohokrát ještě horší, než sama nerozhodnost. Jistě mě ženské pokolení pochopí (alespoň pokud ženy dostaly do vínku jistou dávku úchylnosti, perfekcionismu a touhy plnit si své sny).

Proto budu tahat chudáka přítele po všech chlapy neoblíbených obchodech (protože „to“ přeci musíme sdílet) a už teď vím, že budu debatovat nad každým odstínem dvířek, velikostí šuplíků, značce ledničky a barvě kachlíků i přesto, že jsem si víc než stoprocentně jistá velmi nízkým zájmem (což je pochopitelné a v tuto chvíli tomu naprosto rozumím – jenže, když přijde na věc, proměním se ve všeobecně známou ženskou obludu, které nikdo nerozumí a nikdo ji nechápe v nejdůležitějších chvílích jejího života :) ).

Milé dámy, jak jste se při výběru kuchyně rozhodovaly vy? Rozum nebo srdce? Praktičnost nebo nerealizovatelné sny? Cena nebo cit?

—

Nicméně, zbývajících 230 dní, mi dává trochu najevo, že jsem blázen. Takhle brzy dávat dohromady takové věci? Vážně? Vážně! „Náš“ baráček má totiž již všechna tři podlaží, střechu i okna. Brzy se tedy dělníci vrhnou na věci jako fasáda a interiéry, kde je nutno již nyní vědět, kde budou odpady, rozvody elektřiny, kde jaká dlažba a jak rozložit radiátory. Nejsem tedy až takovým šílencem, jak se může zdát, takhle předběžně blbnout je potřeba co nejdříve. Pak se jistě zklidním já i moje představy :)

Read Full Post »