Alespoň z té mé holčičí stránky. Jede se očumovat! Koupelnové studio, kuchyňské studio a ještěurčitěnějakédalší studio! A to „JEN“ díky tomu, že nám stavební firma konečně zaslala přesný projekt. Papír, na který jsem se těšila jak malá. Už jsem jednou zmiňovala, že všechny možné informace kolem hypotéky jdou tak trochu mimo mě. Ne proto, že by mě nezajímaly, to určitě ne, jen jim prostě nerozumím a nechci se trápit (když mám tak skvělého muže, který to zařídí a mě jen úkoluje ve smyslu „co kam mám poslat a s čím kam dojít“). Díky Ti!
U nás doma jsem spíš ten praktik a estét (a ten šikovný :) ). A kuchyň, k té hodlám přirůst. Jen se pořád nemůžu dopátrat konkrétních obrysů. Totiž to, co bych si přála, je v malém bytě nepraktické a tudíž nerealizovatelné. A zas to, co je v 21. století moderní, není zrovna tím, z čeho bych padala na zadek. Je tedy třeba najít nějaký šťastný kompromis, od všeho si vzít trochu a nějak citlivě to uplácat dohromady v jeden útulný, vzdušný a praktický celek.
Závidím rozhodným ženám, které přijdou do obchodu, ukážou na jeden typ, řeknou „tu chci“ a se spokojeným manželem jedou domů. Totiž – neznamená to, že bych nevěděla co chci, naopak. A to je mnohokrát ještě horší, než sama nerozhodnost. Jistě mě ženské pokolení pochopí (alespoň pokud ženy dostaly do vínku jistou dávku úchylnosti, perfekcionismu a touhy plnit si své sny).
Proto budu tahat chudáka přítele po všech chlapy neoblíbených obchodech (protože „to“ přeci musíme sdílet) a už teď vím, že budu debatovat nad každým odstínem dvířek, velikostí šuplíků, značce ledničky a barvě kachlíků i přesto, že jsem si víc než stoprocentně jistá velmi nízkým zájmem (což je pochopitelné a v tuto chvíli tomu naprosto rozumím – jenže, když přijde na věc, proměním se ve všeobecně známou ženskou obludu, které nikdo nerozumí a nikdo ji nechápe v nejdůležitějších chvílích jejího života :) ).
Milé dámy, jak jste se při výběru kuchyně rozhodovaly vy? Rozum nebo srdce? Praktičnost nebo nerealizovatelné sny? Cena nebo cit?
—
Nicméně, zbývajících 230 dní, mi dává trochu najevo, že jsem blázen. Takhle brzy dávat dohromady takové věci? Vážně? Vážně! „Náš“ baráček má totiž již všechna tři podlaží, střechu i okna. Brzy se tedy dělníci vrhnou na věci jako fasáda a interiéry, kde je nutno již nyní vědět, kde budou odpady, rozvody elektřiny, kde jaká dlažba a jak rozložit radiátory. Nejsem tedy až takovým šílencem, jak se může zdát, takhle předběžně blbnout je potřeba co nejdříve. Pak se jistě zklidním já i moje představy :)
Takže jsem si vypočítal, že 1.apríla 2012 to slavnostní otevření Vašeho obydlí propukne se vší slávou, hudbou a rachejtlemi!
Přeji Vám, aby se Vám splnily všechny představy a nový domov byl opravdu pohodově teplým domovem s nikdy nevyhasínajícím rodinným krbem…
Ooo děkuji! :) Nicméně doufám, že 1.apríl aprílem nebude. Přeci jen všichni víme, jak to u nás v Čechách chodí mezi pány v montérkách, pivem k svačině a nechutí k práci :)